Dobré ráno!, málokterý pozdrav v sobě nese tolik pokrytectví a přetvářky! „Dobré ráno!, přejeme si navzájem, ale mozkem se nám honí úplně jiná slova: „Zatracené vstávání, proč nemůžu zůstat ještě chvíli v posteli?, panebože už zase nový den, kterej blbec vymyslel ráno?,…“

Pokrytečtí ale nejsme jenom sami k sobě, nejvíce nás balamutí filmoví a reklamní tvůrci. Kdo pravidelně sleduje televizi nebo chodí do kina, má zcela jasnou představu, jak má vypadat správné ráno: Probudíte se v načechraných peřinách, sluníčko vám svítí do postele a váš miláček vám právě v krásně novém (nebo možná jen dokonale vypraném) župánku přináší voňavou kávu a lahodné sušenky do postele… V případě reklamy se pak krasavec a krasavice na obrazovce zakousnou do propagovaného výrobku, pokud jde o film, je možné, ba přímo stoprocentně jisté, že bude následovat milostná scéna…

Ale zažili jste někdy takové ráno u vás doma? Ve skutečnosti se má vše úplně jinak: zvonění budíku (vlastně mobilu), „ještě pět minut, proboha, to je hodin, kde mám košili, potřebuju čisté ponožky, nevíš, kde je nabíječka na mobil?, co v tý koupelně ta holka dělá takovou dobu, dneska zase přijdu pozdě…“ Z domu vybíháme neučesaní, s ospalky pod očima a s vyděšeným obličejem štvance. Přede dveřmi zjišťujeme, že leje jako z konve, v rychlosti se proto vracíme pro deštník. Kafe a housku kupujeme po cestě v pekařství nebo na benzince a hltáme za chůze. Následně se mačkáme v autobuse či tramvaji, případně stojíme v koloně aut, která spěchají stejně jako my...

 Když se po tomto strastiplném začátku dne konečně dostaneme do práce, jsme tak „grogy,“  že jediným našim přáním je ať už je proboha večer a já můžu ulehnout do postele a spát…

Tak tedy dobré ráno přátelé a hezký den!