Krásy České Kamenice, koupání v Děčíně a výlet lanovkou na Větruši. Zvu vás na dvoudenní rodinný výlet, zaměřený především na nejmladší generaci, která není příliš zvyklá na dlouhé pěší tůry a nejraději by seděla u počítačů. Do batohu balíme jen to nejnutnější, trochu jídla, hodně pití a něco málo náhradního prádla. Pak již vzhůru za dobrodružstvím.

Na nádraží v České Kamenici vystupujeme po téměř pěti hodinách jízdy, kdy jsme vystřídali celkem čtyři vlaky. Já sledoval krajinu za oknem, drahá polovička háčkovala a nejmladší člen rodiny dělil cestovní čas mezi tablet a sledování krajiny. První úspěch...

V Kamenici míříme prvně do penzionu složit bágly a trochu odpočinout po cestě. Odpoledne nás čeká prohlídka města.

Tu zahajujeme na místním náměstí, plném historických domů. Další naše kroky vedou k vyhlášené církevní i architektonické památce, tedy k Poutní kapli Narození panny Marie. Původ poutního místa je opředen bohatými pověstmi a zázračnými skutky Matky Boží. Historie stavby se počíná u českokamenického rodáka, od roku 1706 čtvrtého děkana P. Jindřicha Ignáce Teigla (†1735), který je skutečným zakladatelem tohoto poutního areálu, který tvoří především důstojnou schránku pro posvátnou sošku P. Marie. 

V parku míjíme hrobku rodiny Preidl. Stavba hrobky rodiny Preidlů byla provedena v roce 1868 a téhož roku 17. srpna vysvěcena. Hrobka je ve zdejší oblasti cenným dokladem historizující sepulkrální (hřbitovní) architektury. Jako první bylo 19. prosince 1868 do hrobky uloženo exhumované tělo syna Franze Preidla, který zemřel roku 1866 v Praze a pochován byl na zdejším hřbitově. Hrobka je posledním pozůstatkem starého městského hřbitova, založeného v prostoru dnešního areálu okolo Poutní kaple v první polovině 17. století.

Od hrobky míříme po modré turistické značce na vyhlídku Jehla. Nejmladší potomek už trochu brblá, že musí pořád pochodovat, v cíli ale neskrývá radost, že na kopec vyšplhal. Rozhledy jsou zde opravdu impozantní. Úspěch číslo dvě.

Vracíme se zpět do městečka, na náměstí se zastavujeme v místní pizzerii na vyžádanou večeři nejmladšího z rodu. Na lahodné pizze si ale nakonec pochutnáme všichni.

Po návratu do penzionu Kamélie, v němž jsme našli na jednu noc útočiště, se ještě od majitele dozvídáme jeho životní příběh, kterak se plavil po mořích a jak přišel o nohu. A taky o tom, jak mu revizní lékař odmítl dát plný invalidní důchod a proto přestavěli část domu na penzion, aby měl nějakou práci a zábavu. Máme také tu čest seznámit se s jeho pětiletou fenkou Enií, potomkem kavkazského ovčáckého psa.

Po zalehnutí do pelíšku všichni rychle usínáme. Inu cesta byla náročná.

Druhého dne ráno vstáváme kolem sedmé hodiny, nabíjíme energii jogurtovou snídaní a loučíme se s Českou Kamenicí. Lokálkou, měl jet Regioshark, ale prý je rozbitý, tak jsme vyfasovali 810, míříme do Děčína. Zde máme dnes jen jeden cíl. Místní bazén. Vydržíme v něm něco přes dvě hodinky. Pro devítiletého syna byl toto zlatý hřeb výletu... Z bazénu jdeme zpět na nádraží a nasedáme na vlak směr Ústí nad Labem.

 Na zdejším Kostelním náměstí, které by se ale mělo jmenovat Nákupní, neboť je z půlky obestavěno obchodním centrem Forum, obdivujeme místní raritu, kostel Nanebevzetí Panny  Marie.  Při bombardování města  v roce 1945 byl vážně poškozen, od té doby má výrazně vychýlenou průčelní věž, čímž se velmi podobá šikmé věži v Pise.

Lanovka na Větruši jezdí z horního patra obchodního centra Forum. Kabinka nás veze nad železniční tratí, silnicemi a domy a za dvě minutky už stojíme na horní stanici lanové dráhy. Odtud míříme k rozhledně a hotelu Větruše. Našim cílem jsou výhledy na Ústí a návštěva přírodního bludiště a zrcadlového labyrintu.

Nakonec nám ještě zbývá chvíle času, proto zamíříme k místnímu popravišti ze šestnáctého století. Z informačních materiálů se dozvídám, že: "Městské popraviště bylo vybudováno v roce 1543 a svému účelu sloužilo až do konce 18. století. V té době město ztratilo hrdelní právo."

Na tomto poněkud smutném místě, ale s kouzelnými výhledy na město, zejména pak na nádraží Ústí nad Labem západ, náš výlet končí. Vracíme se k lanovce a míříme na vlak, který nás poveze domů.

Sumář:

* Česká Kamenice leží na trati 081, Ústí nad Labem a Děčín na hlavní trati z Prahy, která má číslo 090 

* Ideální cestovní doklad je skupinová víkendová jízdenka. 

* Délka pěších tras: celkem přibližně deset kilometrů

* Z Prahy jste v České Kamenici přibližně za dvě a půl hodiny.