Poesie v kufru...

Než zabiju…

Než zabiju své sny

Snesu k Tvým nohám

z nebe kousek modré oblohy

Než zabiju své ideály

Ty nejkrásnější květy

Na Tvoji tvář položím

Než zabiju všechno dobré v sobě

Chci promilovat s Tebou celou noc

Než zabiju své myšlenky

Chci vědět, že nebyl tenhle život zbytečný

Než zabiju své tělo

Potřebuji slyšet tvůj hlas, jak říká:

„Neboj, zase bude krásně“

Nevadí, že je to lež,

I lhát se někdy musí,

V tu chvíli budu šťastný,

Znovu a naposledy šťastný

Než zabiju svůj život

Drž moji ruku,

Je to dnes naposledy,

Drž ji pevně,

Nelekni se, až tělo mé

V poslední chvíli odchodu se vzepře

Bude to jen poslední marný pokus,

Pak přijde ticho, klid, mír…

 (květen 2019)

___________________________________________

Nebe, peklo, Země

City zrádné

Plní duše prázdné

Utéct není kam

Cesty nikam nevedou

City marné

Konce chmurné

Nebe, peklo, Země

Je v Tobě

Je ve mně

Zbloudilé duše

Ztracená srdce

Máme ještě šanci?

Nebo už navždy

Budeme jen psanci?

 (březen 2019)

_________________________________________________________

Lásko

Lásko,

Máš toulavé boty

Nevím, kde jsi

A jak vypadáš

Lásko,

Prý dokážeš všechno změnit

Svět, lidi, vesmír…

Lásko,

Přinášíš štěstí i zmar

Do srdcí něhu,

Do hlavy zmatek

Do duší žal

Lásko,

Tolik po tobě toužím

A tolik potkat se tě

Bojím…

(květen 2019)

___________________________________________________

Milenci beznaděje

Milovali se

a netušili, co bude zítra

Říkali si něžná slova,

trhali své šaty, průkazy i nitra...

Hledali svého Boha,

cestu svého žití...

Jejich těla v propletenci

snažila se bránit

neúprosnému času bytí...

Věřili dnešní noci

a báli se přicházejícího jitra

Věděli, že dnes

je vše poprvé i naposledy

Toužili po večnosti,

a ztráceli se v okamžiku,

Upínali se k zázraku,

který nepřicházel

Milovali se

svými srdci i těly

Jejich duše zmítající,

robíjely se však o kameny

v moři marného žití...

(25. prosinec 2017)

_____________________________________________

Bezvýchodnost...

Nikdy nebudeme úplně šťastní, 
Nikdy nebudeme úplně nešťastní 


Budeme se míjet i potkávat, 
Milovat i proklínat... 

Nikdy nebudeme spolu 
A nikdy nebudeme bez sebe...

(18. prosinec 2017)

________________________________________________________

Třikrát o bezhlavém rytíři...

Bezhlavému rytíři

nemohou useknout hlavu

Bezhlavý rytíř

nemůže jít hlavou proti zdi

Vyhovoval by bezhlavý rytíř

současným požadavkům na spořádaného občana?

______________________________________________________________________

 Něco o naší generaci...

Vyrvali nám kořeny

 a řekli: musíte to pochopit

 My ale nechápali

 a učili se s bolestí v srdci žít

 Pošlapali historii

 a řekli: věřte v budoucnost

 My ale neveřili

 a se zmatkem v hlavě učili se žít

 Ukradli nám ideály

 a řekli: peníze znamenají víc

 a my tomu uvěřili...

 Za tučná konta,

 nabylýskané limuzíny

 a regály se slevami

 prodali jsme 

 svědomí i duši

 Nad hlavami 

 zatím létají nám ptáci

 nikoliv droni

 a za vesnicí najdeme mimo silnic

 také lesy

 svobodu však už dávno

 pohřbili jsme

 mezi účty kdesi...

 Tváříme se,

 že jsme šťastni

 naučili lhát jsme

 sebe i své děti,

 že vděční můžeme být

 i za život v kleci 

__________________________________________________________________________________________

Sledujte nás

Hugova dobrodružství

Rychlý kontakt

Socialní - vždy jako poslední článek!!!