Po stopách zmizelých vesnic

Dostat se do srdce divoké a opuštěné České Kanady veřejnou dopravou je mimo turistickou sezónu prakticky nemožné. Nedá se proto nic dělat a k dnešnímu putování po okolí Starého Města pod Landštejnem musím využít auto.

Na staroměstské návsi na mě čeká starosta a velký milovník zdejšího kraje Marián Khándl. Ze svého rodného Slovenska se přistěhoval před devatenácti lety a bez nadsázky lze říci, že zdejšímu kraji věnoval svoje srdce i duši.

Starosta a můj průvodce Marián Khándl

Vydáváme se na obhlídku několika zaniklých obcí, které byly srovnány se zemí v 50. letech minulého století. Po polní cestě plné výmolů směřujeme k bývalé Dětříži. „Všechny zaniklé obce mám dopodrobna zmapované. Nafotil jsem přes pět tisíc míst, kdejaký kámen, potůček či kousek skály, a rád bych připravil interaktivní mapu," prozrazuje Marián. Jeho snem je opět přivést do některých zaniklých osad život. „Mám představu nějakých malých chatek nebo turistické osady. Myslím, že si to zdejší kraj zaslouží," rozvíjí své myšlenky.

Vzpomínky v hlíně

V Dětříži stejně jako v dalších zaniklých osadách nechal Marián vybudovat dřevěný kříž, a to v místě, kde stávala kaple. „Potomci někdejších obyvatel ke křížům dávají věci, které patřily jejich předkům. Nejčastěji v hlíně nacházím staré cihly a někdy i kousky nádobí," říká. O pravdivosti jeho slov se přesvědčuji v Košťálkově, kde kdysi žilo přes 300 obyvatel. Dnes je zde jen obrázek a kříž. A pod ním úlomky hrníčků, které potomci zdejších obyvatel vyhrabali z hlíny v okolí. Podobné je to také v poslední zaniklé vesnici, kde se zastavujeme, Romavě. Na stromě u torza kapličky je navíc pamětní kniha, do které návštěvníci mohou zapsat své pocity a názory. Mnozí by si přáli alespoň částečné obnovení vísky.

Z kaplí se staly chaty

Opouštíme zaniklé obce a vydáváme se za poznáváním krás těch, které složité politické podmínky minulého století dokázaly přežít. Všechny jsou obklopeny krásnou a romantickou přírodou, která je na většině území ještě nezasažena a nezničena lidskou činností. „Paradoxně je to zejména proto, že od 50. let byl zdejší prostorneprodyšně uzavřený. Směli sem jen příslušníci pohraniční stráže. Obyčejní smrtelníci se mohli do těchto míst znovu vypravit až na začátku 90. let," vysvětluje Marián a vede mě k železné bráně, která zde zůstala coby memento minulých časů.

Pohraniční brána - vzpomínka na časy minulé...

Zastavujeme se v osadě Návary, která čítá všeho všudy kolem pěti stavení určených převážně k rekreaci. Raritou je místní rozcestník, který svému starostovi věnovali místní. Mimo obvyklých ukazatelů do blízkých míst, je zde také směrovka na Bratislavu, coby připomínka Mariánova rodiště.

V sousedním Veclově mě nejvíce zajímá zdejší kaplička, která je ozdobou návsi. Prosím Mariána, zda by bylo možné podívat se dovnitř. „Tohle přání nemůžu splnit. Kapličku vlastní rodina z Holandska, která ji využívá pro rekreační účely," šokuje mě můj průvodce a vzápětí můj šok ještě zvětšuje: „U nás je takto využívána většina kaplí. Za minulého režimu se z nich udělaly chaty."

Bludný balvan

Krásná a divoká příroda doplněná sem tam několika staveními, takový je pohled i na další vesničky spadající pod Staré Město pod Landštejnem. V lese nacházíme úchvatné jezírko s vodní hladinou, která vypadá doslova jako z pohádky, a doputujeme i k „bludnému" balvanu nad vesničkou Pomezí. Protože v okolí jsou z kapliček chaty, nechala obec postavit novou minikapličku právě pod největším kamenem v okolí.

Svoji polohou je Staroměstsko vlastně kosmopolitní oblastí. Nachází se na rozmezí tří územních celků: Čech, Moravy a Rakouska. Ve zdejších lesích najdete mnoho míst, kde prakticky ve stejnou chvíli můžete být na třech územích. 

Ušlechtilá stavba

Jakápak by to byla návštěva zdejšího kraje, kdybychom nezamířili ke zdejší slavné zřícenině. U Landštejna se ale dlouho nezdržuji, protože jsem hrad navštívil už vloni.

Po několika hodinách končíme tam, kde jsme začali, na staroměstské návsi. Nesmíme proto zapomenout ani na zdejší dominantu, kterou je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ušlechtilá pozdně gotická stavba, vystavěná nákladem pánů Krajířů z Krajku v letech 1495-1514, je dobře viditelná prakticky ze všech světových stran.

Tady se loučím se svým průvodcem, kterému zároveň slibuji, že do zdejších končin znovu zavítám v letních měsících příštího roku. Pokud stejně učiníte i vy, zajisté nebudete litovat.

Palec nahoru

Starosta Marián Khándl, coby dobrá duše zdejšího kraje a nedotčená příroda

Palec dolů

Chybějící restaurace a černé stavby v chráněných územích