Přestože to zní poněkud neuvěřitelně, zvu vás na výlet do okolí uhelné elektrárny Chvaletice. Na přibližně dvanáctikilometrové cestě lze totiž spatřit i romantická přírodní zákoutí a unikátní stavby.

Společně se svým průvodcem Zdeňkem Cinkanem, který mě na dnešní putování pozval a celé jej naplánoval, vystupujeme na nádraží ve stanici Řečany nad Labem. Naše první kroky vedou k románskému kostelu svaté Máří Magdalény, jehož původ je datován až do téměř neuvěřitelného roku 1165. „Kostel je jedním z nejstarších u nás a je památkově chráněný. V turistické sezóně je po domluvě přístupný i veřejnosti," sděluje Zdeněk.

Katovna bez kata

Před další cestou si chceme dopřát něco teplého do žaludku, ale místní restaurace dnes nemají na svém jídelním lístku žádné hotovky, proto míříme dál. Štestí se na naše hladová bříška usměje až v motorestu na okraji Řečan. Usměvavá servírka Hanka nám přináší nabídku hned několika hotových jídel a ještě podotýká, že kuchař může připravit i nějaké kombinace, které na jídelním lístku nenajdeme. Toho ale není třeba. Kolega fotograf si dopřává svůj oblíbený „smažák", Zdeněk jde do guláše a já si objednávám báječný steak s vajíčkem a slaninou.

Výtečně naobědvaní se vydáváme na cestu lesem ke Zdechovicím. Přibližně v polovině cesty mě Zdeněk upozorňuje na hájovnu zvanou Katovna. „Podle čeho byla pojmenována, je všem místním záhada, protože podle dochovaných historických materiálů nemělo toto místos katy nikdy nic společného," podotýká můj průvodce před hájenkou, na které je znát čilý stavební ruch. Opravuje se, a tak jí naštestí nehrozí zánik, jako tomu bylo v případě její kolegyně Mazánkovy hájovny.

Dominantou Zdechovic je barokní zámek z 18. století, který se v roce 1803 dočkal empírové úpravy. Na jeho současném stavu se ale nejvíce podepsala druhá polovina minulého století. V letech 1953 až 1990 patřil totiž armádě. Nejprve zde byla československá a následně sovětská kasárna. Z působení vojáků se zámek dodnes nevzpamatoval a jeho obnova je velmi pomalá. Kolem zámku je přírodní park z roku 1819, který je také značně zanedbaný. „Jeho polovinu vojáci dokonce vykáceli a vybetonovali pro potřeby armádních vozidel," smutně konstatuje Zdeněk.

Kamenné postele

Po chvíli docházíme k velkému kamennému uskupení zvanému Obřípostele. „Jde o oblázky vytlačené ledovcem z moře. Svým vzhledem připomínají kameny velké obří postele. Podle některých legend právě zde odpočívali obři při svém putování po české krajině," prozrazuje Zdeněk. Nedá mi to a zkouším, jaké poleženíčko pohádkoví obři měli. Upřímně řečeno, za svoji postel bych tyhle balvany určitě nevyměnil.

Modrou značku měníme za zelenou a posléze žlutou a míříme ke Chvaleticím. Dým stoupající z komínů tamní elektrárny je patrný prakticky ze všech míst, kterými procházíme. Vycházíme z lesa a vstupujeme do chvaletické Hornické čtvrti, což jsou vlastně původní a dnes už zaniklé Chvaletice.

„Původně se na prostoru dnešních Chvaletic nacházely dvě vsi a to Chvaletice a Telčice. V padesátých letech minulého století byl ale východně od města otevřen velký povrchový lom na pyrit, kterému padla za oběť severní část původních Chvaletic," líčí můj průvodce. Lidé se museli vystěhovat do nově postavených domů v okolních obcích, zejména v Telčicích. S nimi se pak sloučilo torzo původních Chvaletic a nové sídlo získalo název Chvaletice. „Zbylá zástavba dostala jméno Hornická čtvrť a Telčice jako jméno obce zaniklo. Po delší době byla ulice procházející původními starými Telčicemi pojmenována V Telčicích, takže staré jméno obce nezmizelo zcela," pokračuje Zdeněk.

Daň civilizaci

Z původních Chvaletic a Telčic se mnoho nezachovalo. Od zkázy byl ušetřen jen pseudorenesanční evangelický kostel z roku 1882, patrová kovárna, několik rodinných domů a budova bývalé školy postavená v klasicistním stylu v letech 1929 až 1930. Dnes je ale opuštěná a chátrá.

V celé Hornické čtvrti je slyšet hluk z dopravníků v uhelné elektrárně. Ta je dominantou celé krajiny, ale právě ze starých Chvaletic je na ni nejimpozantnější a zároveň nejděsivější pohled. Tady si člověk opravdu uvědomí, co je to daň civilizaci. Ve středu elektrárny se nachází největší komín v České republice, dosahuje výšky 305 metrů.

Opouštíme „minulé časy" a po moderní, leč trochu nesmyslné cyklostezce, která kopíruje téměř nevyužívanou silnici, se vydáváme do současných Chvaletic. Město má přes tři tisíce obyvatel, leží na levém břehu Labe v nadmořské výšce 210-310 metrů nad mořem.

 Chvaletice se mohou pochlubit bohatou občanskou vybaveností. Je zde mateřská a základní škola a také střední odborné učiliště zemědělské. Obyvatelé mají k dispozici moderní kulturní dům, sportovní halu i několik venkovních sportovišť. Okrajem města vede páteřní železniční trať z Prahy na Pardubice a Moravu. Ve Chvaleticích začíná také splavnost Labe pro velké lodě.

Do odjezdu vlaku nám zbývá ještě hodina času, a tak se jdeme zahřát polévkou a grogem do vyhlášené restaurace Zahrada, která je sedm minut chůze od železniční zastávky. U stolu rekapitulujeme dnešní výlet a plánujeme další výpravy po okolí. Zdá se, že v tomto kraji nejsem naposledy.

Tipy v okolí

* Za návštěvu stojí Týnec nad Labem. Na skalnatém ostrohu tam stojí pozdně gotická tvrz, která byla v 18. století upravena na sýpku. Na náměstí si můžete prohlédnout kostel sv. Jana Křtitele z přelomu 12. a 13. století. V 18. století se dočkal barokní přestavby a v letech 1837 dalších úprav, tentokrát v duchu klasicismu. Zajímavá je i pozdně barokní fara, před níž stojí dvě památné lípy, a na náměstí takzvaný Velký dům, goticko-renesanční stavba z roku 1584, která měla nahradit chátrající tvrz.

* Obec Kladruby nad Labem je prvně doložena v roce 1350. Nejvíce se proslavila Národním hřebčínem, který vznikl už v roce 1579. Znovu obnoven byl za vlády císaře Josefa II. v roce 1771, od té doby jsou zde nepřetržitě chováni kladrubští bělouši.