V dnešním pokračování příběhů starých pohlednic a fotografií se vydávám do hanácké metropole Olomouce. Pohled, který držím v ruce, byl odeslán 25. února roku 1952, tedy před 65lety. Na fotografii, jenž byla pořízena o několik let dříve, je zachycena budova olomouckého hlavního vlakového nádraží. V popředí čeká na odjezd stařičká tramvaj a na obrázku je také několik postav tehdejších obyvatel Olomouce.

Je polovina července roku 2017, stojím před olomouckým vlakovým nádražím a snažím se najít přibližně stejné místo, z něhož byla někdy kolem roku 1950 pořízena ona fotografie. Je patrné, že autor, který není na snímku uveden, snímek pořizoval z nějakého vyvýšeného místa. Já zůstávám na chodníku. Zatímco nádražní budova vypadá dnes prakticky úplně stejně, její okolí se hodně změnilo. Ostatně, posuďte sami...

Pohlednici odeslal v onom roce 1952 mé budoucí mámě jistý voják ze Slovenska, s nimž před několika dny protancovala večer na taneční zábavě. Nic víc se tehdy nekonalo, byla jiná doba. A já na svého otce musel ještě více jak dvacet let počkat...

Voják Zdeno zasílá srdečný pozdrav před odjezdem na Slovensko a slibuje, že na společně prožité chvíle nikdy nezapomene. Zda opravdu na svoji tanečnici nikdy nazapomněl, se mi bohužel zjistit nepodařilo. Kde a zda ještě vůbec tehdejší vojín Zdeno žije, jsem zatím nevypátral... Takže tímto vyhlašuji pátrání po Zdenovi, který pochází někde ze Slovenska a v roce 1952 vojančil v Olomouci. Naděje je sice malá, ale jak se říká, umírá poslední...