Namasírovat svaly a jdeme na to! Na dnešní patnáctikilometrové cestě údolím Strenického potoka se budu spoléhat jen na své nohy. Pouze pro příjezd do místa startu jsem jako tradičně použil železnici.

Nádražíčko Sudoměř u Mladé Boleslavi působí úplně jako z jiného světa, či alespoň z jiné doby. Je vzorně upravené a vyzdobené předměty, které mají blízký i vzdálenější vztah k železnici. A uvnitř dokonce najdete malé muzeum.

Únos domů

Za svůj půvab vděčí toto místo spolku ZINOPA a především Vladimíru Pagáčovi. Ten nejen, že zmiňovaný spolek založil, ale na nádraží také bydlí a stará se o něj. „Původně jsem to měl jako chalupu, ale nakonec jsem sem utekl před ruchem dnešní doby nastálo," říká bývalý železničář a dnes řidič kamionu Vladimír. A jakoby na omluvu dodává: „To víte, že jsem duší pořád na dráze, ale když tam se vše jen ruší a uzavírá, tak se musím živit něčím jiným."

V jeho malém muzeu můžete vidět železniční stanici v podobě, jak vypadala před několika desítkami let, lze si prohlédnout zařízení, kterými se v minulosti opravovaly koleje, nebo se dokonce před nádražím projet na drezíně. Těch má Vladimír celkem deset.

Pokud vás ani toto nenalákalo, tak ještě přidám pozvánku filmovou. Právě na tomto nádraží se v roce 2001 natáčel film Únos domů, s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem, v němž poprvé v dětské roli zazářil Vojta Kotek. „Filmaři zde strávili několik týdnů a pro mě to bylo nezapomenutelné setkání se spoustou fantastických lidí," vzpomíná Vladimír.

Zahrada plná páry

Člověku se ani nechce toto malebné místo opouštět, ale jsem teprve na začátku své cesty a čas je neúprosný.  Další zastávkou je historicky ceněná vesnička Skalsko, která je od roku 1995 památkovou zónou. Některé se zdejších roubenek mají pod sebou rozsáhlé sklepy vytesané do pískovcové skály. V obci je také pseudorenesanční zámeček, ve kterém dnes sídlí soukromá střední filmová a fotografická škola. Její ředitel, který je také režisérem a kameramanem řady dokumentárních filmů, Pavel Hiřman, vás rád vezme na prohlídku areálu. Jen se musíte předem objednat.

Já ale ve Skalsku mířím k zubaři Petru Vidnerovi. Nikoli kvůli svému chrupu, ale kvůli unikátní zahradní železnici, kterou na svém pozemku vybudoval. „Parním strojům jsem propadl už coby malý kluk, kdy jsem chodil pomáhat tátovi do dílny. Ve dvaceti letech jsem začal sbírat parní stroje a po padesátce jsem si splnil další sen a na Žertově statku vybudoval zahradní železnici," popisuje „parní zubař". Zahradní železnici začal stavět v roce 2007 a dnes má na své zahradě přes 350 metrů kolejí, po nichž se prohání jedna motorová a dvě parní lokomotivy. „Jednu mašinku jsem koupil v Německu a druhou si postavil sám, třetí se teď rodí v mé dílně, dokončena bude tak za dva až tři roky," říká a mně je jasné, že jeho koníček stojí nejen hodně peněz, ale i času. „Správně jste to odhadl, a to tam prosím napište, že se svému koníčku může věnovat jen díky pochopení své hodné ženy," směje se lékařova manželka Alena, když mi přináší kávu a lahodné domácí koláčky.

Ze zámku bylo WC

Stejně jako přítomné malé děti a jejich tatínkové i já bych nejraději jezdil na parním vláčku až do večera, ale den se přehoupl už dávno do své druhé poloviny a mně zbývá do cíle cesty ještě více než deset kilometrů. Poslední doušek kávy a jde se dál! Přes roztomilé vesničky Kovánec, Horní a Dolní Cetno a Niměřice mířím do Jizerního Vtelna na zdejší zámek Stránov.

„Původně tu stála dřevěná tvrz. Na jejím místě nechal postavit Jaroš ze Sovojovic v letech 1463-1468 pevný gotický hrad. Později ho získal sňatkem Michal Slavata z Chlumu, jehož rod nechal areál přestavět na renesanční zámek," dozvídám ze zdejší kroniky stručnou historii zámku.

O té novější ví nejvíc kastelán Petr Rasken Chaloupka: „Zámek v roce 1917 koupil ředitel Škodových závodů Josef Šimonek, který byl za zásluhy o rozvoj průmyslu povýšen do baronského stavu. Jeho syn František tu s rodinou žil do znárodnění v roce 1950." Pak se zámek využíval jako dětský domov a předzámčí připadlo JZD, čemuž odpovídaly i necitlivé úpravy. Například záchody a umývárny byly vestavěny i do chodeb a hlavních reprezentačních prostor. „O péči státu svědčí i skutečnost, že ze sedmi set kusů zámeckého mobiliáře jich bylo původním majitelům navráceno pouhých čtyřicet," popisuje Rasken.

Slivovice na cestu

Od roku 2003 je Stránov opět v rukou rodu Šimonků a o rok později se poprvé ve své historii otevřel veřejnosti. Přestože majitelé zámku do jeho obnovy investují více jak milion korun ročně a snaží se mu navrátit jeho dávný lesk a slávu, jde to velmi pomalu a zámek je dnes více oázou romantických duší, než milovníků vzácně vyzdobených historických komnat. Přesto se sem cesta vyplatí. Například pro nádherný výhled ze zámecké věže, nebo pro prohlídku sklepení spojenou s ochutnávkou výborných pálenek.

Kam v okolí:

V obci Sudoměř u Mladé Boleslavi byste neměli minout přehradní nádrž vybudovanou v roce 2007 na promáčených loukách. Sudoměři vévodí barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie s hřbitovem, který byl postaven v roce 1773. Vedle kostela stojí zdejší perla, památná dřevěná zvonice pocházející z roku 1616. Uprostřed obce je na nejvyšším místě vztyčen kříž, který dala postavit obec na své náklady kolem roku 1850.

Jizerní Vtelno sousedí s obcí Krnsko, kde se nachází unikátní železniční most z roku 1924. Je dlouhý 152 metrů, vysoký 27 metrů a široký 5 metrů. V obci se také nachází zámeček Krnsko ze 14. století, jenž ale není veřejnosti přístupný.

Ubytování:

Ač to zní v dnešní době neuvěřitelně, nejvíce se vám vyplatí ubytovat na zámku Stránov. Méně nároční (spacák a karimatka) se zde vyspí už za 50 korun. Pokud chcete postel, zaplatíte 100 až 150 korun.