V kraji sklářů a skokanů

Čeká mě rušný den. Návštěva historické sklárny, cesta kolem slavných skokanských můstků, pohled na vodopády a řada dalších zajímavostí. Tak vzhůru do kopců!

Dostat se mimo turistickou sezonu do Harrachova vlakem v rozumnou dopolední hodinu je nemožné, proto k výletu do jednoho z krkonošských center volím autobus.

Město dvou tváří

Osada původně nazývaná Dörfl vznikla v 17. století, počátkem toho následujícího dostala jméno po svých majitelích, ale povýšení na město se dočkala až v roce 1973. Tehdy jsem se narodil i já, takže to vypadá, že bychom mohli mít k sobě blízko. Centrum města má dvě tváře, jedna připomíná alpská střediska, druhá je poněkud smutnější. Tvoří ji opuštěné restaurace a penziony, které marně čekají na nové provozovatele. Nejhorší pohled je na ruiny budovy, před níž se rozprostírají stánky s nevkusným zbožím. Jinak je ale znát, že se místní starají.

Centrum-harrachova

Je zde celkem čisto a během mého sobotního pobytu několikrát potkávám městské auto s oranžovým majáčkem, jehož osádka odklízí odpadky pohozené neslušnými turisty. Procházím kolem jednoho ze zdejších skokanských můstků a vybavuji si, jak jsem v dětství v televizi sledoval odvážné muže na „létajících prknech". Teď když stojím kousek od obřích můstků, obdivuji skokany ještě víc.

Skokanske-mustky

Skleněný zvon

Sportovní dominantu nechávám za sebou a mířím k dominantám duchovním a kulturním. Tou první je kostel svatého Václava, který byl postaven v roce 1788 na místě původní dřevěné kaple z roku 1730. O něco dál stojí kaple svaté Alžběty se skleněným zvonkem. V sousední sklárně jej v roce 1916 odlil Julius Klinger. Zvonek je vysoký 50 centimetrů a váží 10 kilogramů. Nad portálem je znak rodu Harrachů v podobě tři pavích per. Uvnitř kaple je oltář z benátských zrcadel. Jen pár kroků od kaple stojí sklárna, která je prvně zmiňována již v roce 1712 a dodnes se zde vyrábí skleněné skvosty původní ruční metodou. K areálu před několika lety přibyl minipivovar, muzeum skla a originální restaurace, z níž můžete přes skleněnou výplň sledovat práci sklářů. Procházím kolem bobové dráhy a napojuji se na modrou turistickou značku, na jejímž počátku mi přichází vhod osvěžení vodou z pramene svatého Jana Nepomuckého. O kus dál na mokré louce v Anenském údolí se společně s dalšími turisty zastavuji na místě žabích milostných hrátek. V malém jezírku se radostem jara oddávají desítky zelených skokanů. Vida, další skokani…

Kostel-svateho-vaclava

Prohlídka Šindelky

Po chvíli jsem zpět na autobusovém nádraží. Rozhoduji se mezi návštěvou Hornického muzea, nebo expozice Šindelka. Nakonec se od místních dovídám, že Hornické muzeum je do konce dubna zavřené, takže volba je jasná.

Muzeum-sindelka

Lesnickou a mysliveckou expozicí Šindelka, která patří správě Krkonošského národního parku, mě provází Ondřej Boháč:„Expozice seznamuje návštěvníky s celou lesnickou problematikou, od vytěžení lesního porostu přes přiblížení kmenů k cestám a jejich odvoz k dalšímu zpracování až po následnou obnovu lesa a péči o něj. Další část se věnuje myslivosti od historie po současnost. Připomíná myslivecké tradice, lovnou zvěř, lovecké zbraně a psy, myslivost v umění a běžném životě." Společně pak vedeme debatu o smyslu myslivosti a složitostech ochrany lesů a zvířat v dnešní době.„Pokud nezměníme myšlení lidí, nedopadne to s českou krajinou dobře. Už dnes z ní prakticky zmizela většina druhů zvířat, lesy jsou ve špatném stavu, nerozumná výstavba silnic a sjezdovek narušuje ráz krajiny, ničí půdu a zabraňuje přirozeným migracím zvířat,"vypočítává Ondřej. Snad přijdu na lepší myšlenky cestou k hlavnímu cíli dnešní cesty.

Ondrej_bohac

Šumící krása

Po modré značce směřuji k Mumlavským vodopádům. Ještě před nimi se zastavuji u Liščí stezky, na které se děti seznamují se životem zrzavého tvora a zkouší některé z jeho dovedností. Na konci stezky se mohou za odměnu vyfotit v „liščím těle".

Liska

K vodopádům míří desítky dalších turistů. Je vidět, že toto místo láká. Vodopády vytváří řeka Mumlava a voda překonává až 12 metrů vysoké skalní bloky v žulovém řečišti. Přímo pod vodopádem, ale i jinde v řece, lze nalézt takzvaná Čertova oka o průměru až šesti metrů, což jsou prohlubně a ohlazy způsobené pohybem vody a kamínků.

Mumlavsky-vodopad

Vracím se do Harrachova, kde protentokrát zůstávám i na nocleh. Zmožen nachozenými kilometry a horským vzduchem téměř okamžitě usínám.

Sledujte nás

Hugova dobrodružství

Rychlý kontakt

Socialní - vždy jako poslední článek!!!